Úvod do světa kraťand

Kólie jsou úžasná milá stvoření.

Hledáte-li nového člena rodiny, věrného přítele jste na správné adrese :-)

Něco málo o krátkosrstých koliích alias kraťandách:

Jsou 3 uznávané barvy:

Zlatá: všechny odstíny od světle zlaté po sytě mahagonovou. Světlá slámově žlutá a krémová barva je vysoce nežádoucí.

Trikolorní: převládající černá se sytými tříslovými znaky na hlavě a končetinách. Zrzavý nádech krycí srsti je vysoce nežádoucí.

Blue-merle: převažuje jasná, stříbřitá modrá s černými skvrnami nebo černě mramorovaná. Syté tříslování je žádoucí, ale jejich absence není penalizována. Velké černé skvrny, břidlicové zbarvení nebo zrzavý nádech jak na krycí srsti, tak v podsadě jsou velmi nežádoucí.

Bílé znaky

úplný nebo částečný bílý límec, bílá náprsenka, končetiny a tlapy, bílá špička ocasu. V obličejové části a/nebo na lebce může být lysina.

Výška v kohoutku

psi 56 - 61 cm

feny 51 - 56 cm

Váha

psi 20,5 - 29,5 kg

feny 18 - 25 kg

Oči

velice důležitý rys dodávající psovi milý výraz. Středně velké (nikdy příliš malé), mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy, pouze v případě zbarvení blue-merle jedno nebo obě buď zcela nebo částečně modré nebo modře skvrnité. Výraz plný inteligence, s živým a bystrým pohledem při naslouchání.

Uši

středně velké, neseny tak, že dvě třetiny jsou vzpřímeny a horní třetina je přirozeně sklopena dopředu.

Povaha

je nekonfliktní, velice přizpůsobivá a milá. Snadno se učí nejen základním povelům. Výcvik tohoto plemene zvládají i začátečníci a jsou schopné ho dobře provádět i odrostlejší děti. Je to pes, který miluje celou svou rodinu. K dětem je velice trpělivá, chová se ochranitelsky a nechá si od nich ledacos líbit. Když už se jí zdá, že toho bylo dost, radši se vzdálí z jejich dosahu.

Co na nich milujeme

neslintají a nekoušou (když už tak jen lehce štipnou předními zoubky).

Zdraví

(Zdroj: www.genomia.cz)

Něco málo k výsledkům:

P/P (-/-) znaméná, že jedinec je nemocný.

N/P (+/-) jedinec je zdravý. Je však přenašečem mutovaného genu.

N/N (+/+) jedinec je zdravý není přenašečem motovaného genu (non-carrier)

- CEA

Je dědičná vada oka. Chorobu nelze vyléči.

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme postnatálně defekty v různých částech oční koule:

V případě postižení mezodermu, ze kterého se vyvíjí cévnatka, dochází k nedostatečnému cévnímu zásobení a úbytku pigmentu. Výsledkem je hypoplazie cévnatky (cévnatka je bledá a ztenčená). V tomto případě hovoříme o "střední formě CEA". Při vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu připomínají ztenčená místa cévnatky okno, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy: cévy a pod nimi ležící bělimu. Cév je vtomto místě méně a mohou mít abnormální tvar. Ve třech měsících věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.
Je-li postižen ektoderm, pozorujeme na sítnici vinutý průběh primárních cév, záhyby, odchlípení sítnice (příčina slepoty), popř. nitrooční krvácení. Na optickém nervu bývají v důsledku nedovření fetální oční štěrbiny kolobomy (rozštěpy). Jde o vrozenou vadu živnatky (uvea), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Pokud je postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice, pak je příslušná oblast "slepá". Symptomem může být např. nepravidelný tvar zornice (vypadá např. jako klíčová dírka nebo kapka). V těchto případech hovoříme o "těžké formě CEA", kterou je postiženo asi 25 % všech psů trpících CEA. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 až 12 týdnů. Změny Obvykle postihují obě oči, mohou být různé intenzity a vzájemně kombinované. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit.

Drobná ložiska hypoplazie cévnatky a jemné záhyby mohou být časem překryty pigmentem (až 30 %). V takovém případě jsou příznaky nemoci oftalmologicky obtížně zachytitelné. Nitrooční krvácení a odchlípení sítnice se s věkem spíše zhoršuje. Vinutý průběh cév a kolobomy optického nervu bývají poměrně stabilní. Hlavním příznakem CEA je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení nemoci. Ostatní příznaky musí být alespoň dva, např. kolobom a vinutý průběh cév nebo kolobom a odchlípení sítnice. Nitrooční krvácení nepatří mezi typické příznaky CEA, jelikož se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.

- PRA-rcd2

V případě onemocnění rcd2 dochází k abnormálnímu vývoji (dysplázii) tyčinek a čípků (fotoreceptorů). Vývoj fotoreceptorů se pozastaví a následuje rychlá degenerace. Dochází k degeneraci obou fotoreceptorů, přičemž tyčinky degenerují daleko rychleji než čípky, proto se nejdříve dostavuje tzv. noční slepota. Dysplázie vede k časné noční slepotě u štěňat již kolem 6 týdne života. U postižených zvířat se tyčinky i čípky se přestávají normálně vyvíjet ve vnějších segmentech postižené sítnice (Santos-Anderson et al. 1980); ve 2-2,5 měsících věku zcela chybí fotoreceptory na vnější části postižené sítnice.

- MDR1

Gen MDR1 (ABCB1) kóduje P-glykoprotein, transporter léčiv, který hraje klíčovou roli při rozkládání léků. P-glykoprotein je velmi důležitou složkou hematoencefalické bariéry, která brání vstupu mnoha potenciálně toxických sloučenin do CNS. P-glykoprotein také podporuje vylučování léků do žluče a moči.
Nedostatečná funkce P-glykoproteinu může vést k závažným, potenciálně smrtelným nežádoucím účinkům na léky, a to kvůli zvýšené expozici léčiva v CNS (při nedostatku funkčního P-glykoproteinu na hematoencefalické bariéře) nebo zvýšené systémové expozici lékům (při nedostatku P-glykoproteinu, který zprostředkovává vylučování léků žlučníkem nebo ledvinami).

- DM

Degenerativní myelopatie (DM) je progresivním neurodegenerativním onemocněním, které se zpravidla objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin. Příznaky provázející toto onemocnění jsou tak závažného charakteru, že po 3 - 5 letech od prvního projevu nemoci dochází k úmrtí. Zpravidla však pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.

-MH

Maligní hypertermie (MH) představuje závažnou komplikaci při celkové anestezii, která může být až fatální. MH je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k hyperkapii, tachykardii a hypertermii, které jsou vyvolány reakcí na chemické spouštěče - v tomto případě anestetika. Postižení psi nemají žádné klinické příznaky, dokud nejsou vystaveni vyvolávacím látkám. V případě celkové anestezie se objevují hyperkapnie, tachykardie a hypertermie. Pokud není anestezie přerušena, příznaky mohou postupovat k arytmii, rabdomyolýze, selhání ledvin a smrti. Vyvolávajícími látkami jsou běžně používaná volatilní neboli prchavá anestetika (např. halotan, isofluran, sevofluran) a nepolarizující svalová relaxancia jako je sukcinylcholin (Roberts et al. 2001, Brunson et al. 2004).